No paranoia je můj přítel, to byla přece ona co mi o nich řekla, já však vím, že oni jsou stvořeni
z podobenství jejich neb na paměti mám, že vše čemu jsem uvěřil bylo z toho co jsem jedl.
A to co jsem jedl přeci vím. Proto jen sebe z domu vynáším, jdu s kůží na trh, přec to já vím.
Nejíst to, nevěděl bych, proto jsem nestranný pozorovatel.Proto i oni jsou z toho co jsem jedl, což znamená, že bych si nemohl vymýšlet, přec jsou skuteční, protože věřím tomu co vidím a vidím to čemu věřím. Přec je bych tím nezabil, neb uvrhl bych sebe i je do pekel. Přec to, že se mi vybavují vzpomínky ze mne ještě nedělá blázna. Inu to jakým způsobem je interpretuji je již moje věc, každý máme svůj smysl pro fantazii přec. Ten psychiatr je blázen, když si myslí, že nepoznám rozdíl mezi pamětí a myšlenkou, vždyť to jsem já, ví každé malé dítě. Jako to jsem se narodil, jako to také odcházím, taková je to komedie.
To, že ke všemu se umím postavit, že naučil jsem se, ze mne ještě nedělá nemocného, nýbrž moudrého, neb buduji si vlastní vzorce inspirován realitou jenž pozoruji a jíž jsem krmen. Však celek Já, nepopírám. Přec nepovídá si levé ucho s pravým uchem, nýbrž v prostoru a čase se schodují.
Jsem za jedno, proto žiji příběh, jednoho. Ten jeden je Já. V tom jednom je vše. Ten jeden je tím světlem.
Ten jeden je vším, přec jeden stále je.
Já je i moje EGO i moje ID, JÁ je i TO. Plus, mínus, krát, děleno jen početní operace jsou, přec já vím.
Proto si JÁ ego své nehaním, přec na JÁ pracuji a sebe stavím.
Celý život, jsem to JÁ. Jako TO. TO se učí z JÁ, JÁ se učí z TO, TO JE JEDNO.
Bez jednoho, není jeden každý, nýbrž nikdo a to je peklo, fůůůj.
Přec každý jsme jiný ve všech směrech, JÁEGOTO.
Kululum.
