Právo svatého mít děti

Svět který známe produkuje děti hříšníků, které nechtěně nesou hříchy svévolného zacházení se svým zdravím svých rodičů až do desátého pokolení.
Rovněž tak slávu a sílu Andělů a Svatých, jenž zůstali skryti veřejnosti a měli tak v tajnosti potomky, děti.
Kdo jiný by měl mít větší právo mít děti, než-li svatí, zdraví jedinci a páry.
Vždyť právě oni jsou schopni nejen svým vyšlechtěným genofondem ale také svou pozitivní výchovou přivést na svět zdravé a plnohodnotné jedince,
kteří posunou vývoj lidstva jako takového dále a výše, v čase, morálních zásadách i kvalitě těla i duše.
Je li něco, čím bychom mohli přispět společnosti, lidstvu a druhu člověka jakého jej známe dnes, je tomu právě právo svatých mít děti.
Protože jejich děti jsou dětmi světla, naděje a lásky bez chtíče a bez prvotního hříchu.
Právo u Boha živého již mají podloženo sovou plodností a harmonickým souladem s přírodou.
Právo sociální, společnosti, církví, myšlenkové zakotveno v sobeckých a závistivých pohledech a postojích by se však proti němu nemělo stavět.
Neb by bylo sobě svévolné a jako takové by samo zaniklo. Neb mu budou po právu zlata zatajeny informace vedoucí k zrození jeho, její.
Pro dobro lidstva, pro zachování čistoty linie, pro zachování druhu, pro život sám, jímž jsou motivací.